Cagliero 11 - březen 2014

“Poté, co se moje matka zúčastnila duchovních cvičení, kde kázali dva misionáři, začala  se modlit o “syna misionáře”. Misijní povolání mi bylo dáno ještě předtím, než jsem byl počat. Snad se Pán chystal splnit modlitby mé matky! Moje předsevzetí po prvním svatém přijímání znělo: “Jednoho dne chci být knězem v misiích.“
italský biskup Luciano Capelli
misionář na Šalamounových ostrovech

Co je nového ve světě misií?

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

– Úvodní slovo P. Václava Klementa, rádce pro misie

Drazí spolubratři a přátelé salesiánských misií!

27. generální kapitula utvořila po dobu 6 týdnů velkou komunitu 220 spolubratrů z celého světa. Jaké bohatství kultur, jazyků, zkušeností víry a charismatu: vše vytváří mozaiku dnešní podoby díla Dona Boska! Je to okamžik pro reflexi, ověřování, snění a společné plánování v mnoha jazycích! Osobně chci říci “děkuji” obzvláště 11. března, kdy si připomínám 30. výročí svého útěku z vlasti do misií. Uplynulých 12 let svého života jsem strávil v hlavní radě. A je to také již 6 let, co jsem sdílel během 26. generální kapituly své motto „Vše pro Ježíše, Ježíše všem!“
 
Srdečné poděkování patří také všem, kteří rozvíjejí ve světě misijní kulturu:
* všem spolubratrům (provinciálům, formátorům, zpovědníkům, spirituálům),
kteří napomáhali povolání a doprovázeli za posledních šest let přes 200 nových
misionářů ad gentes v 56 salesiánských provinciích;
* všem provinciálním delegátům pro misijní animaci (a jejich týmům), kteří
svým nadšením (ve spolupráci s mnoha dalšími) udržovali hořící misijní plamen;
* všem členům Světového poradního shromáždění pro misie, kteří inspirovali a doprovázeli různé aktivity svými náměty a připomínkami;
* všem ředitelům a zaměstnancům misijních institucí, nevládním misijním organizacím (zejména DB Network) a PDO za jejich neúnavnou práci ve službě salesiánským misiím;
* všem mým předchůdcům (P. Bernard Tohil, který zemřel v r. 2010, biskup Luc Van Looy, P. Luciano Odorico a don Francis Alencherry), všem svým spolupracovníkům v misijním oddělení v průběhu tohoto šestiletého období (P. Piero Santilli, P. Dionisio Pacheco, P. Placide Carava, P. Stanisław Rafalko, P. Jose Anikuzhikattil a P. Alfred Maravilla);
* mnoha spolubratrům misionářům, se kterými jsem se setkal během svých návštěv, a to zejména v obtížných místech (kvůli podnebí, sociálně-politické situaci, diskriminaci, útlaku nebo nebezpečí), kteří se plně angažují každý
den v misiích;
* mnoha mladým misionářům, kteří odpověděli na misijní výzvy s odvahou a velkorysosti, a těm několika z nich, kteří se podělili o své svědectví prostřednictvím Cagliera 11;
* mnoha spolubratrům a členům salesiánské rodiny, pro něž Cagliero 11 vzniklo a již existuje pět let. Jsem vděčný především překladatelům (P. Dionisio Pacheco, P. Hilario Passero, P. Angelo Biz, René Dassy a Renée Sagher), redaktorovi (P. Alfred Maravilla), grafikovi (Luciano Acarese) a mnoha dalším, kteří pomáhají při výrobě a šíření národního vydání.

DĚKUJI VÁM!

Společně jsme přispěli k misijní proměně církve vytoužené papežem Františkem!

 

P. Václav Klement, SDB

rádce pro misie

– Svědectví italského misionáře na Šalamounových ostrovech

Moje matka se modlila o “syna misionáře” a dostala “létajícího biskupa”

Poté, co se moje matka zúčastnila duchovních cvičení, kde kázali dva misionáři, začala se modlit o “syna misionáře”. Misijní povolání mi bylo dáno ještě předtím, než jsem byl počat. Snad se Pán chystal splnit modlitby mé matky! Moje předsevzetí po prvním svatém přijímání znělo: “Jednoho dne chci být knězem v misiích.“ Později během noviciátu přišel na návštěvu Boží služebník Carlo Braga – jsme oba z Cologna di Tirano v italských Alpách – a požádal o dobrovolníky misionáře do nově otevřené salesiánské misie na Filipínách. Z těch, kteří si podali žádost, byli vybráni tři z nás.
Prožil jsem 34 nádherných let jako misionář na Filipínách. Jako ředitel střediska mládeže bylo mou největší radostí pracovat v komunitě mezi chudými a mladými v Mandaluyong, chudinské čtvrti v Manile. Později, jako spirituálovi Don Bosco univerzity se mi dostalo důvěry od mladých lidí, zejména těch nejproblematičtějších. Slýchával jsem zpovědi vysokoškoláků kdekoli, i na fotbalovém hřišti. Jsem vděčný za to, že jsem mohl být u nich svědkem
zázraků obrácení a uzdravení.
Ve své službě animace a řízení provincie FIN jsem pracoval s angažovanými spolubratry i laiky. To mělo velký dopad na životy studentů a upevnilo zde základy naší salesiánské přítomnosti. Misijní odvaha, nadšení a dynamika spolubratří mě povzbudila, abych přijal výzvu představených, opustil svou druhou vlast, “zajel na hlubinu” a odcestoval na Šalamounovy ostrovy.
Pracoval jsem na Šalamounových ostrovech od roku 1999. V roce 2007 jsem byl ustanoven biskupem v Gizo, v diecézi dříve zcela podporované dominikánským řádem. Největším problémem je vzdálenost mezi 7 farnostmi a více než 100 misijními stanicemi. Víru zde v mnohých komunitách, kam kněz přijde sotva jednou za rok, pomohli uchovat katecheté. Musel jsem se naučit létat, abych mohl pravidelně navštěvovat i ty nejvzdálenější stanice.
Stal jsem se známý jako “létající biskup”. Po 50 letech existence má diecéze pouze 2 diecézní kněze a 6 seminaristů. 10 diecézních kněží je zapůjčeno z jiných diecézí. Kromě několika dominikánů a tří bratrů Maristů není v diecézi žádný
další kněz. Pozval jsem do diecéze i další kongregace, ale vždy z toho sešlo. Salesiáni by ještě měli odpovědět na má opakovaná pozvání k příchodu do diecéze.
Výzev je mnoho, ale nedostačující možnost vzdělání je jedna z nejnaléhavějších. Vzhledem k tomu, že nikdo nedosahuje ani minimální standardní úrovně pro přijetí do seminární přípravky, máme v diecézi velmi málo seminaristů. Zdravotnické služby prakticky neexistují. Jsem vděčný za Corsa dei Santi 2013 organizované Nadací Don Bosco ve světě pro výstavbu a provoz zdravotních středisek v diecézi. Ale především jsem velice vděčný svým věřícím. Od nich jsem se naučil žít ze dne na den, být trpělivý a být spokojen s tím málem, co je nebo bude nutné!
 
biskup Luciano Capelli
Ital, misionář na Šalamounových ostrovech
 

– Salesiánský misijní úmysl

Za misijní povolání pro kongregaci SDB v jižní Asii (misijní aspirantáty)

Aby se mnoho mladých katolíků nechalo inspirovat Pánem, aby otevřeli svá srdce nad rámec místních poměrů a přispívali k šíření evangelia v jiných světadílech (včetně zemí se starobylými křesťanskými kořeny) prostřednictvím autentického svědectví života. Aby oba misijní aspirantáty v Indii vychovaly mnoho povolání pro všechny provincie regionu.
 

Indický kontext: navzdory tomu, že katolíci jsou v menšině (1,8% populace, 17,5 milionů) a v různých částech země jsou pronásledováni, církev zde má silného misijního ducha. Dodnes byly vyslány z Indie tisíce misionářů ad gentes (jen v Africe je jich kolem 2000!) – a působí ve 168 zemích světa. Salesiáni otevřeli dva misijní aspirantáty (pro mladé lidi od 18-20 let věku) zaměřené výslovně na jejich formaci. Na to, aby se cítili povoláni opustit svou zemi a pracovat na šíření evangelia a výchově chudé mládeže po celém světě. Jak v Sirajuli (Severovýchodní Indie), tak v Chennai (jižní Indie) začaly od roku 2011 svoji misij-
ní formaci již desítky mladých lidí.
 

 Všechna předchozí čísla “Cagliero 11” jsou k dispozici na www.sdb.cz/novinkysdb/misie/.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11 a Janě Švecové za korektury a sazbu.