Cagliero 11 - červenec 2014

Misijní závěť Václava Klementa, slovenská dobrovolnice v Peru, povzbuzení papeže Františka “jít ven a evangelizovat”, svědectví italského misionáře v Brazílii a salesiánský misijní úmysl zaměřený na misijní práci dobrovolníků… To vše můžete nalézt v červencovém zpravodaji ze světa salesiánských misií. K dispozici je i pdf verze s grafikou a obrázky.

Co je nového ve světě misijí?

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE 

 

– Úvodní slovo P. Guillerma Basaňa, nového rádce pro misie

Vážení přátelé,

v mnoha salesiánských provincií na světě je tento měsíc už obdobím prázdnin.
Mnoho našich mladých lidí a mládežnických skupin je zapojeno „v terénu“
jako dobrovolníci. Vidíme je a obdivujeme je, protože se stávají vůdčími postavami ve službě a evangelizaci. Jsou to mladí lidé, kteří jsou skutečnými evangelizátory mládeže.

Před třemi měsíci 27. generální kapitula konstatovala: “Jsme si stále více vědomi, že dobrovolnické hnutí umožňuje mladým lidem dozrát komplexním způsobem, který zahrnuje také oblast povolání (viz EG 106) a misijní rozměr (č. 17).

Zuzana Citarčiková, slovenská dobrovolnice v horách Peru, říká: “Není všechno tak, jak jsem si myslela, kukuřice není jen žlutá, sever může také znamenat místo, kde je tepleji, a konečně pastýř nemusí být nutně chudý.” (http://www.infoans.org/ – Příběhy dobrovolníků).

Můj předchůdce, P. Václav Klement, nám zanechal svůj krátký sen o kongregaci. Řekl bych, že jde téměř o jeho “misijní závěť”. Mimo jiné říká: “Mám sen, že jednoho dne uvidím program misijní dobrovolné služby v každé provincii a misijní skupinu v každém salesiánském domě (především u formačních komunit).“ Jak jsme na tom teď?

P. Guillermo Basañes SDB
hlavní rádce pro misie

 

– JÍT VEN A EVANGELIZOVAT

„Preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou,
protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela
uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot.

Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátného zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, která je přijímá, bez horizontů smyslu života. Více než strach z pochybení námi doufám pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu, do norem, které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: “Vy jim dejte
jíst.” (Mk 6,37)

Papež František
Evangelii Gaudium, čl. 49, překlad: Karel Glaser

 

– Stal jsem se misionářem, abych žil své salesiánské povolání naplno

Nevím, kdy moje salesiánské povolání vastně vzniklo.

Jednu věc si však uvědomuji dobře. To, jak se během let vyvíjelo.
V dětství a později v salesiánském noviciátu mě vždy dojímaly příběhy misionářů ze vzdálených zemí, kteří s námi rozmlouvali o svém životě mezi nejchudšími. V průběhu let byl můj zájem o chudé stále aktuální, ale možná stejně jako oheň v krbu byl poněkud skrytý pod uhlíky z mnoha aktivit a studia. V salesiánském domě v Mezzano jsem měl příležitost dostat se do kontaktu s Brazílií, a to prostřednictvím partnerství a návštěv v této zemi. Tehdy se oheň konečně rozhořel. Později jsem se stal delegátem pro misijní animaci v provincii INE. Výlety s mladými studenty „Školy povědomí o globální realitě“ a letní zážitky z Madagaskaru mě utvrdily v touze strávit svůj život mezi nejchudšími.

Někdo říká, že “potřebujeme salesiány tady v Itálii, tak proč musíte jet do misií?” Tato námitka by mohla znít rozumně, pokud je na možnost opustit svou zemi a stát se misionáři ad gentes nahlíženo jen z materiálních, číselných a statistických hledisek. Ale ten, kdo odchází na misie, od ničeho neutíká. Odchází, aby plně žil své vlastní povolání, v mém případě salesiánské povolání. Tím, že moje žádost stát se misionářem ad gentes byla předložena přímo k rukám hlavního představeného, jsem chtěl vyjádřit, že můj život patří Bohu a ne mně, a že bych chtěl žít pro nejchudší a nejposlednější. Nebude toho tolik, co mohu poskytnout, ale jsem si jist, že moje práce mezi chudými je tou nejlepší odpovědí na mnoho počátečních pochybností.

Teď jsem v Itajai, přístavním městě v jižní Brazílii; ve městě, které se z velké části skládá z lidí, kterým se daří dobře, mají práci a vydělají si na živobytí. Ale i v takovém městě jsou stovky lidí a dětí, kteří žijí na okraji společnosti, ve zchátralých domech, obklopených násilím, sociálním vyloučením a drogami. Teď jsem tu hlavně pro ně, abych jim dával naději a budoucnost prostřednictvím
vzdělávání, osobního rozvoje, doprovázení a svědectví, o což usiluji společně s výchovně-pastorační komunitou Parque Dom Bosco – sociální služby, kde pracuji.

Jistě, taky mě někdy napadne, zda jsem na tom správném místě, ve městě, kde většina obyvatel žije evropským stylem života, kde není zas tak mnoho problémů.
Ale teď jsem tady se snem, že možná jednou budu moci odevzdat svůj život v radikálnějším a chudším misijním prostředí, než kde jsem právě teď. To byl
vždycky můj sen. Ale tam, kde jsem a kam budu vyslán nebo kam požádám o vyslání, se budu vždy snažit co nejlépe žít své salesiánské misijní povolání, odevzdám každý svůj dech těm posledním a chudým.

Roberto Cappelletti
Ital, misionář v Brazílii

 

– SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL

Za rozvoj a upevnění misijní dobrovolné služby ve všech salesiánských provinciích.

 Ať mladí lidé v místech působení salesiánů projeví zájem o misijní aktivity díky
misijním skupinám nebo zkušeností z misijní práce dobrovolníků (doma nebo v
zahraničí).

Za času blah. Filipa Rinaldiho (okolo roku 1920) existovaly misijní skupiny téměř
ve všech salesiánských komunitách po celém světě. V šedesátých letech 20. století (po 2. vatikánském koncilu) vzniklo misijní dobrovolnické hnutí a nyní je známo na celém světě. Pro rozvoj kultury misijního povolání v provinciích je misijní skupina strategickým nástrojem k probuzení mladých lidi i salesiánů samých. „Je třeba uznat, že … je mnoho mladých lidí, kteří nabízejí svoji solidární pomoc proti nešvarům světa a věnují se různým formám aktivit a dobrovolnické práce. Někteří se podílejí na životě církve, zakládají pomocná sdružení a účastní se různých misijních aktivit ve svých diecézích i jinde. Je krásné, že mladí lidé jsou “poutníky víry”, štastní, že přinášejí Ježíše do všech ulic, náměstí a každého koutu země.“ (Evangelii Gaudium, čl. 106 – překlad Karel Glaser)

 

Všechna předchozí čísla “Cagliero 11” jsou k dispozici na www.sadba.org/novinky/cagliero-11.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11, Janě Švecové za korektury a sazbu a Honzovi Baumannovi za webové zveřejnění.