Cagliero 11 - květen 2015

Když mi bylo 8 let, viděl jsem dokumentární film o chudých dětech v Africe. Poté se nás učitel zeptal: “Co můžeme udělat, abychom pomohli podvyživeným černým dětem, které jsme viděli?” “No,” řekl jsem, “můžeme sbírat starý papír, železný šrot a staré oblečení, prodat je a poslat peníze misionářům.” “Velmi dobře, Angelo,” odpověděl můj učitel, “ale lepší způsob, jak pomoci v misiích, je jít tam jako misionář!” Bylo to jako “blesk”, který mě tvrdě zasáhl. Bez dalšího rozmyšlení jsem si řekl: “Chci být misionářem!“

Co je nového ve světě misijí?

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE

– Úvodní článek P. Guillerma Basaňa, rádce pro misie

Poslední výzva!

Na letištích po celém světě, kterými procházím a někdy tam trávím dlouhé hodiny čekání, slýchávám v různých jazycích “poslední výzvu” určenou cestujícím, kteří jsou trochu nepozorní nebo třeba usnuli. Připomíná mi to podobenství, kde nám Ježíš říká: “… když vyšel kolem páté odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim … jděte i vy na mou vinici.” (Mt 20, 6-7).

Volání ad gentes, ad exteros, ad vitam může zaznít kdykoliv na cestě salesiánského povolání. Někdo zaslechl volání prostřednictvím salesiánského věstníku odloženého v holičství, jiní přes “Don Bosco” během bezcílného surfování na netu.

146. misijní výprava pro letošní rok 2015 se již formuje: povolaní jsou ze všech kontinentů, vyslaní jsou do všech světadílů!

Během měsíce května, měsíce Panny Marie Pomocnice křesťanů, se hledají salesiáni, kteří jsou připraveni k prvotnímu hlásání evangelia mezi mládeží střední a severní Evropy. Jste připraveni? To je opravdu “poslední výzva”! Šťastnou cestu. Ať prožijete plodný měsíc patronky salesiánských misií!

P. Guillermo Basañes, SDB
hlavní prádce pro misie

– Kurz pro misionáře

Formační kurz pro misionáře

se bude konat v institutu Mathias Mawlai Shillong v Indii od 1. do 29. srpna 2015. Kurz se skládá ze třech týdnů intenzivní misijní reflexe a sdílení misijních zkušeností. Čtvrtý týden je věnován pouti do Svaté země. Kurz je určen všem členům salesiánské rodiny z anglicky mluvících oblastí Afriky, Asie a Oceánie. V loňském roce zorganizovalo Regionální salesiánské centrum pro trvalou formaci v Quito v Ekvádoru půlroční formační kurz pro pokročilé misionáře z regionů jižní a střední Ameriky. Další kurz se uskuteční v roce 2016. Letos se nekoná kurz pro misionáře (září-prosinec) na Papežské salesiánské univerzitě v Římě.

P. Jose Anikuzhikattil, SDB
misijní oddělení

– Jako misionář jsem se naučil, že utrpení jsou znamením Božího zalíbení

Když mi bylo 8 let,

viděl jsem dokumentární film o chudých dětech v Africe. Poté se nás učitel zeptal: “Co můžeme udělat, abychom pomohli podvyživeným černým dětem, které jsme viděli?” “No,” řekl jsem, “můžeme sbírat starý papír, železný šrot a staré oblečení, prodat je a poslat peníze misionářům.” “Velmi dobře, Angelo,” odpověděl můj učitel, “ale lepší způsob, jak pomoci v misiích, je jít tam jako misionář!” Bylo to jako “blesk”, který mě tvrdě zasáhl. Bez dalšího rozmyšlení jsem si řekl: “ Chci být misionářem! “, i když jsem nevěděl nic o tom, kdo je kněz nebo řeholník. Pro mě byl misionář ten, kdo cestuje do džungle, brání se divé zvěři a samozřejmě buduje kaple a křtí spoustu lidí. Později mě můj farář nasměroval do salesiánského misijního aspirantátu v Ivrea a jako sedmnáctiletý jsem byl poslán do misie v Thajsku, kde jsem pracoval 22 let. Znovu jsem si uvědomil výzvu ze svého dětství při apelu hlavního představeného k zahájení projektu Afrika, kam jsem se dobrovolně přihlásil v roce 1981.Následující rok jsem přijel do Mekele v Etiopii. O dva roky později, v letech 1984-1985, zde byl velký hladomor. 1,4 milionu lidí zemřelo hlady a na nemoci. Pracoval jsem se dvěma salesiánskými laickými bratry, P. Cesarem Bullo a P. Josephem Reza, který stál v čele úsilí o obnovu po této tragédii, která byla zvěčněna v písni “My jsme svět, my jsme děti “.

V roce 1996 jsem byl poslán otevřít novou salesiánskou misii v Eritrei, kde teď máme tři salesiánské komunity. Byl jsem vypovězen z Eritreje v roce 2008 spolu s dalšími 22 misionáři. Od té doby pracuji v Etiopii s dětmi ulice v Bosco Children Centre. Potkáváme je v noci na vlhkých ulicích Addis Abeby a staráme se o to, aby mohly chodit do školy nebo se vyučit řemeslu a znovu se začlenit do svých rodin.

I když mi lidé hrdě říkají Abba Melaku, považuji přesto za velkou výzvu vyjadřovat se dobře v novém jazyce, jemuž jsem se naučil. I když musím pokorně přijmout své koktání v jazyce, který neovládám perfektně, uvědomil jsem si, že bych mohl nést ještě větší apoštolské plody, pokud se můj osobní život stane věrohodným svědectvím lásky a víry.

Co mi působí největší radost v mých 55 letech misionářského života je nejenom to, že jsem schopen zachránit chudé a strádající osoby, především děti, od jisté smrti hladem, ale paradoxně to, že jsem osobně i já zažil obrovské utrpení. Byl jsem postřelen bandity, oloupen a zůstal jsem sám se zlomenou nohou uprostřed pustiny. Moje první instinktivní reakce ve formě vzpoury (“Proč já, Pane, když jsem pracoval pro tebe?”), byla proměněna zkušeností velkého míru a hluboké radosti z toho, že jsem byl “vyvolen trpět s Kristem”. Vzpomínám si na slova Matka Terezy z Kalkaty, která mně napsala, když slyšela, že jsem byl postřelen: “Odvahu, bratře Angelo – utrpení jsou znamením Božího zalíbení!”

Na závěr bych chtěl povzbudit ty, kteří cítí, že je Pán volá stát se misionáři, slovy Eliho Samuelovi: “Když tě zavolá znovu, řekni mu: Mluv Pane, tvůj služebník naslouchá!” A pak mějte odvahu odpovědět: “ Tady jsem, Pane, pošli mě!”

P. Angelo Regazzo, SDB
Ital, misionář v Etiopii

– Svědek salesiánské misijní svatosti

Blahoslavená Marie Romero Menses (1902-1977)

V duchovních spisech bl. Marie Romero Meneses (1902-1977), dcery FMA, se vyskytují různé myšlenky a modlitby k Panně Marii: “Zdravím tě, Maria, má sladká matko. Pozdravuj ode mne Ježíše! Ať tvé požehnání, ó Maria, mě doprovází nocí i dnem, v práci i v odpočinku, v životě i ve smrti, přilož svou ruku, ó moje matko, dříve než ji přiložím já. Pamatuj, že tě miluji vší láskou každého z požehnaných duchů, andělů a svatých v nebi, ale především láskou Otce, Syna a Ducha svatého … Pamatuj, že žiji uzavřena v Srdci Ježíšovu ve tvém srdci tak, že mě můžeš formovat s pomocí Ducha Svatého s Ježíšem, jako Ježíš, v Ježíši, k Ježíši a pro slávu Ježíše. Ano, moje královno, má vznešená princezno, má paní, moje útěcho, mé štěstí, má radosti, mé potěšení, poklade Ježíšův a můj. Jsi celá má, jako já jsem zcela tvá v životě, ve smrti, v čase i na věčnosti.”

– SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL

Za hlásání evangelia ve střední a severní Evropě

Aby salesiáni ve střední a severní Evropě podporovali prvotní hlásání v sekularizovaném prostředí k životu podle evangelia.

V Ecclesia in Europa, čl. 46 sv. Jan Pavel II. napsal: “…v různých částech Evropy je zapotřebí počátečního hlásání evangelia – roste počet nepokřtěných, a to jak v důsledku značného přílivu přistěhovalců jiného náboženství, tak i proto, že děti narozené do rodin s křesťanskou tradicí nepřijaly křest, buď v důsledku komunistické nadvlády nebo šíření náboženské lhostejnosti. … Na “starém” kontinentu – i tam jsou rozsáhlé sociální a kulturní oblasti, které potřebují skutečné missio ad gentes.”

Všechna předchozí čísla “Cagliero 11” jsou k dispozici v angličtině na purl.org/sdb/sdl/Cagliero nebo v češtině na www.sadba.org/novinky/cagliero-11.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11, Janě Švecové za korektury a sazbu a Honzovi Baumannovi za webové zveřejnění.