Cagliero - listopad 2014

Vážení přátelé a příznivci Dona Boska,

salesiánská komunita se začala připravovat na důležité výročí – 200 let od narození Dona Boska v srpnu 2015. Neméně důležité je výročí první salesiánské misijní výpravy, jež započala v Turíně 11. listopadu 1875, a již požehnal osobně Don Bosko slovy: “začínáme mocné dílo, a to ne proto, že si děláme nějaké nároky nebo proto, že věříme, že můžeme obrátit celý svět za několik dní – ale kdo ví? Tento odjezd a tento skromný začátek může být semenem, z něhož vyroste mohutný strom…”. Jste srdečně zváni na exkurz do historie a současnosti salesiánského misijního díla, o němž se můžete dozvědět více v listopadovém čísle Cagliera.

Co je nového ve světě misijí?

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE

 

– Úvodní slovo P. Guillerma Basaňa, nového rádce pro misie

Vážení přátelé!

Opět se blíží j e d e n á c t ý den v měsíci. Připomínáme si živě dojmy související s 11. listopadem 1875, který je počátkem všech misijních salesiánských výprav včetně nedávné 145. výpravy vyslané 28. září. Krůček po krůčku získává v provinciích a v našich domech 11. den v měsíci svůj misijní výraz a kolorit. Množí se iniciativy: misijní růženec, komunitní misijní oslavy, misionářská svědectví, vysílání jednotlivých misionářů či misijních skupin a tak dále.

Spolu s 24. dnem každého měsíce, připomínkou Panny Marie Pomocnice křesťanů, a posledním dnem v měsíci, připomínkou Dona Boska, by se měl 11. den stát “teploměrem” a “majákem”: “teploměr” měří misijní “teplotu” našeho srdce, našich domů a našich projektů. “Nenechme si ukrást misionářskou sílu,” nabádá papež František (EG 109). “Maják”, který osvětluje misijní obzory našich každodenních výchovně-pastoračních závazků, nám tak pomáhá, abychom nepřešlapovali na místě.

Kéž misijní animátoři vědí, jak se chopit úžasné příležitosti 11. každého měsíce, zejména v listopadu letošního roku!
Díky!

                                                               P. Guillermo Basañes SDB
                                                                                 Rádce pro misie

 

 – Ze semínka zasazeného 11. listopadu 1875 vyrostl statný strom

Životopisné paměti vypráví o vyslání první misijní výpravy před 139 roky:

“Konečně nadešel 11. listopad… Odjezd skupiny misionářů do Jižní Ameriky… Byla to mimořádná událost v očích lidí žijících v zastrčeném koutu Turína známém jako Valdoko… Jakmile začal Magnificat, objevili se misionáři ve dvojicích a zaujali svá místa ve vyhrazeném prostoru uprostřed svatyně. Kněží byli oblečeni ve španělském stylu a drželi své klobouky v rukou; koadjutoři si vzali černé obleky a cylindry…

Po nešporách vystoupil na kazatelnu Don Bosco. Při pohledu na něj zavládlo hluboké ticho v tom obrovském moři lidí, všichni se třásli vzrušením a dychtivě sledovali každé jeho slovo. Pokaždé, když se obracel přímo na misionáře, měl hlas sevřený pohnutím, slova téměř umírala na jeho rtech. Mužně překonal slzy, ale jeho posluchači plakali… “Při tom,” kázal Don Bosco, “začínáme mocné dílo, a to ne proto, že si děláme nějaké nároky nebo proto, že věříme, že můžeme obrátit celý svět za několik dní – ale kdo ví? Tento odjezd a tento skromný začátek může být semenem,
z něhož vyroste mohutný strom…“ (BM XI, 356-360).

Díky tomuto misijnímu duchu, který je podstatným prvkem salesiánského charismatu, je dnes dílo Dona Boska přítomno ve 132 zemích světa! Semínko zasazené 11. 11. 1875 se opravdu stalo silným stromem!

 

 

– Misijní výzvy a radosti v Belgii

Během svého přednoviciátu jsem četl úryvek z Izaiáše 6,8:

“Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: Koho mám poslat, kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, mne pošli!“ A já jsem cítil, jako by to Bůh adresoval mně. Později při modlitbě jsem se s Izaiášovou odpovědí ztotožnil. Nakonec jsem sdílel třikrát se svým novicmistrem misijní touhu “sdílet Boží lásku s jinými lidmi jako salesiánský misionář, a to buď v mé vlastní zemi nebo v zahraničí“, avšak reakce byla vždy tatáž: “Proč chceš být misionářem v zahraničí? Misionáře potřebuje Indonésie!“

V průběhu času jsem nemohl již odmítat Boží hlas, který mě volal, abych se stal misionářem v cizině. Opět jsem projevil své přání řediteli v postnoviciátě, ale dostal jsem zase stejnou odpověď: “Více misionářů potřebuje Indonésie!“ To však neutlumilo mou misijní touhu. Také jsem si myslel, že ačkoliv Indonésie potřebuje misionáře, tak jsou i povolání pracovat v jiné salesiánské provincii, stejně jako v jiné místní církvi potřebují pracovníky na vinici Páně. Tak během svého druhého roku v postnoviciátu jsem se
rozhodl (bez svolení svého ředitele) napsat přímo P. Francisu Alencherrymu, rádci pro misie. Za dva měsíce mi odpověděl, abych
se chystal do misií.

V roce 2010 jsem hovořil o své misijní touze s P. Václavem Klementem, tehdejším rádcem pro misie, během jeho návštěvy Indonésie. O měsíc později mi napsal, že budu poslán jako misionář do Belgie. Byl jsem velmi rád, že konečně mohu naplnit své misijní povolání. Jsou už to čtyři roky, co jsem přijel. V průběhu těchto let, podobně jako všichni misionáři na celém světě, jsem
vyvinul značné úsilí naučit se místní jazyk – vlámštinu, abych se dorozuměl s místními lidmi. Musel jsem se přizpůsobit i ve stravování, podnebí, mentalitě a jejich způsobu života. Svoji asistenci (praktický výcvik) jsem absolvoval tady a teď studuji teologii v Lovani.

Život v Belgii není zas tak jednoduchý. Každý okamžik je výzvou, které se snažím čelit s vírou a radostně. Sekularismus, materialismus a racionalismus představují obrovské výzvy. Jejich dopad na dnešní společnost často limituje možnost hovořit o náboženství, Bohu a víře, především mezi mladými lidmi. Ve skutečnosti jsem si uvědomil, že pro většinu mladých lidí v Belgii jsou tato témata považována za irelevantní. Takové světské prostředí ovlivňuje i salesiánské misionáře. Bez hluboké spirituality můžeme být jen sociální pracovníci. A co hůř, mohli bychom i my nakonec žít po světsku.

Jak tedy můžeme hlásat evangelium v Belgii? Podělím se o své zkušenosti. Jednoho dne mě někteří mladí lidé viděli hrát fotbal. Ptali se, jestli jsem fotbalista. “Ne,” řekl jsem jim, “jsem salesián”. “Co je to salesián?” zeptal se jeden z nich. “Salesián je řeholní kněz nebo bratr”. “Co tady děláš?” ptal se jiný. “Jsem misionář”. “Cože? Misionář v Belgii! Není to divné?” reagovali s překvapením. Tak jsem jim řekl: “Já jsem skutečný moderní misionář!” Prostřednictvím tohoto jednoduchého setkání jsem se stal jejich přítelem. Nyní teprve začínáme mluvit o náboženství, víře a Bohu. Přijali mě tak jako misionáře. Zjistil jsem, že v této sekularizované, materialistické a racionální společnosti je přátelství to, co otevírá cestu k počáteční formaci.

Jsem velmi rád, že jsem misionářem zde v Belgii. S pomocí vašich modliteb naše misijní svědectví a snaha o počáteční formaci přinese jednoho dne hojné ovoce!

klerik Antonius Berek
Indonésan, misionář v Belgii

 

– Svědek salesiánské misijní svatosti

“Skutečně bratrské pouto, které váže tyto drahé děti s hnědou tváří a čistého srdce je vždy totéž:

dobročinnost a dobré mravy. Vědí, že jsou milováni, to je všechno; snaží se odpovídat na naši péči, a to i za cenu malých osobních obětí “ (říjen 1926)

Z článku pro Salesiánský bulletin od Božího služebníka Vendrame Konstantina (1893-1957), horoucího apoštola evangelia, nového sv. Františka Xaverského na severovýchodě Indie.

 

– SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL

Za salesiány v jižní Asii

Ať se salesiáni v jižní Asii věnují evangelizaci ve všech svých vzdělávacích a sociálních aktivitách a politické podpoře našich dobrodinců.

V rámci salesiánského poslání jsme někdy v pokušení zůstat na úrovni sociální práce – odstranění negramotnosti, nabídka kvalitního vzdělávání nebo nabídka mimoškolních aktivit, dobré učňovské
školství, záchrana dětí ulice atd. Ale můžeme tak pomalu zapomínat, že jsme v první řadě učedníky Ježíše Nazaretského. Ježíšovo řešení bylo zachránit lidstvo od všeho zlého, včetně materiálního a společenského útlaku. To nejlepší, co můžeme dát chudým, je evangelium a Duch, který osvobozuje! I přesto, že obrácení není naším bezprostředním cílem, počínaje křtem je hlásání Ježíše Krista ve všech našich slovech a činech naše právo. Je to důležité v našem poslání na celý život. 

 

Všechna předchozí čísla “Cagliero 11” jsou k dispozici v angličtině na purl.org/sdb/sdl/Cagliero nebo v češtině na www.sadba.org/novinky/cagliero-11.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11, Janě Švecové za korektury a sazbu a Honzovi Baumannovi za webové zveřejnění.