Misijní zpravodaj z Bulharska - říjen 2014

Dodnes mám v živé paměti první prohlídku bytu, vybalování a pocit, že ten zvláštní jazyk, který slyším všude okolo, se nikdy nenaučím. Jak ale plynuly dny a týdny, spolu s dobrovolnicí Janou jsme si pomalu zvykaly na bulharštinu, na odlišnou kulturu i komunitní způsob života.

Magda Braunerová

bývalá dobrovolnice v Bulharsku

PDF formát v plném českém znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE.

 

-Úvodem

Drazí přátelé, přeji Vám příjemné čtení říjnového misijního zpravodaje.

 

Před nedávnem jsem se vrátila z roční dobrovolné služby ve Staré Zagoře a ráda bych se s Vámi podělila o pár nostalgických vzpomínek. Dodnes mám v živé paměti první prohlídku bytu, vybalování a pocit, že ten zvláštní jazyk, který slyším všude okolo, se nikdy nenaučím. Jak ale plynuly dny a týdny, spolu s dobrovolnicí Janou jsme si pomalu zvykaly na bulharštinu, na odlišnou kulturu i komunitní způsob života.

Potkaly jsme děti, které se účastnily letních táborů, prožily jsme první duchovní obnovu se salesiánskou komunitou a začaly se zapojovat do dění v oratoři. Rozdělily jsme si hudební a výtvarné kroužky a daly se do vymýšlení speciálních sobotních her.

Taková sobotní odpolední hra totiž musí splňovat hned několik podmínek. Vzhledem k tomu, že počet dětí, které přijdou, je neodhadnutelný a může se pohybovat mezi pěti až pětatřiceti, měla by být správná hra lehce přizpůsobitelná kolísajícímu počtu hráčů. Bohužel zatím nemáme k dispozici žádné hřiště, odkud by nás co chvíli někdo nevyhazoval, a tak je potřeba, aby byla hra také lehce přesunutelná na jakékoli jiné místo. Také věk dětí je různý, a proto je vymýšlení a realizace her často opravdovým oříškem.

Bylo by toho ještě mnoho, co se dá vzpomenout. Ale jak rychle ten čas letěl! Najednou přišly Vánoce. Po nich jaro, a co nevidět jsme se Velikým postem připravovali na Velikonoce. Zvolání „Christos voskrese. Naistina voskrese! (Kristus byl vzkříšen. Opravdu byl vzkříšen!)“ při velikonoční východní liturgii mě opět přesvědčilo, že misijní služba není soubor předepsaných úkolů a zadání. Jde především o veliký dar a možnost být obdarován. Závěr naší dobrovolnické služby byl slunečný a prázdninový. V tomto čísle se dočtete, jak poslední prázdninové dny prožili starší kluci, kteří od října opět nastupují do našeho „mini-internátu“ v Kazanlaku. Oni, i ostatní děti v Bulharsku, si sice užívali prázdnin až do 14. září, my jsme však už koncem srpna sbalili svých pět švestek, s těžkým srdcem i slzami v očích se rozloučili a navrátili se do rodných krajů.

Chtěla bych za to všechno, dobré i obtížné, veselé i vážné, poděkovat. Především otcům salesiánům, kteří se nás s velkou srdečností a obětavostí ujali. A také všem, kteří nás všemožně podporovali a podporují. Děkuji Vám a prosím o modlitbu za salesiánské dílo (nejen) v Bulharsku.

S pozdravem

Magdalena Braunerová

(dnes už bývalá) dobrovolnice v Bulharsku

 

– Prázdninová kronika

Křesťanský festival v Belozem

Od 25. do 30. srpna jsme byli pozváni k účasti na mezinárodním křesťanském festivalu, který se konal v obci Belozem. Motto letošního ročníku bylo: „Аз съм за. (Já jsem pro.)“

Začali jsme v pondělí mší svatou v Plovdivu u příležitosti svátku svatého Ludvíka, patrona tamní katedrály. Po mši jsme se vydali do Nelozeni na večerní program, dobře jsme se najedli a se zaujetím poslouchali koncert polské skupiny „Play and Pray“. Po koncertu následovala večerní modlitba, během které jsme poděkovali Pánu Bohu, že jsme se tu mohli jako každoročně všichni sejít. Tak jsme zakončili první den.

Druhý den jsme vstali v 8 hodin a půl hodiny nato jsme snídali. Po snídani jsme měli velmi příjemnou a zábavnou ranní rozcvičku s otcem Jaroslavem Babikem a poté, co jsme se hezky protáhli, jsme měli ranní modlitbu, abychom poděkovali Pánu Bohu, že jsme všichni vstali s dobrou náladou. Potom jsme měli konferenci, kterou vedla Julia, na téma „Já jsem pro: Zapal oheň, který je v Tobě!“, po které následovalo setkání po skupinkách, které vedli otcové a řeholní sestry.

Pak jsme měli přestávku, abychom se soustředili na mši svatou, kterou sloužil otec Neďalko. Potom jsme obědvali a po obědě odpočívali.

Odpoledne jsme měli jako každoročně různé workshopy – hru na kytaru, elektrickou kytaru, bubny, tance, lidové tance, uměleckou tvořivost, žurnalistiku a zpěv. Vybral jsem si workshop lidových tanců, který byl moc pěkný a zábavný. Po workshopech jsme měli pobožnost pokání, při které se každý mohl vyzpovídat, a po ní večeři. Po večeři jsme shlédli vystoupení souboru lidových tanců a pak byla večerní modlitba a noční klid.

Podobně probíhaly i následující dny až do soboty, měnila se jen koncertní vystoupení a témata konferencí. V pátek pak byl závěrečný koncert festivalu, kdy každá skupina mohla představit svůj workshop.

Myslím, že festival byl perfektní, s nezapomenutelnými momenty. Seznámil jsem se s mnoha dobrými kamarády a kamarádkami. Moc rád bych se festivalu účastnil i příští rok!

Mitko Kirilov Mitkov

18 let, Stara Zagora

Konec prázdnin se svatým Františkem

Začátkem září jsem byl pozván otcem kapucínem Jaroslavem Babikem, abych prožil několik dní s partou kluků z Polska, kteří přijeli navštívit Bulharsko, a pochopitelně jsem pozvání přijal. Spolu se třemi přáteli ze Staré Zagory – Asenem, Bogomilem a Mitkem – jsme se vypravili do Sofie, kde jsme se setkali s dalšími čtyřmi bulharskými kamarády, a tak to všechno začalo.

Hned jak jsme dorazili, nechali jsme si batohy v kostele otců kapucínů a šli jsme se projít. Potom jsme se setkali na mši svaté a ubytovali jsme se. Večer jsme se dívali na film o svatém Františkovi, který byl moc zajímavý. Druhý den jsme si vyšli do hor a vystoupali jsme na Černý vrch. Na vrcholu bylo dosti chladno, ale zároveň krásně jako v pohádce. Třetí den jsme se procházeli a prohlíželi památky v Sofii, což se mi moc líbilo.

Pak jsme se přemístili do Burgasu, kde jsme strávili nejvíc času. Byly to čtyři nezapomenutelné dny. Byli jsme v Sozopolu, Nesebaru i na Slunečném pobřeží. Každý den jsme byli u moře, koupali jsme se a dobře jsme se bavili.

Potom jsme byli v Belozemi. Tam se mi taky moc líbilo, protože otcové kapucíni nám každý den připravili nějaké překvapení. Zavezli nás do Rilského a Bačkovského monastýru a na Skalní mosty v Rodopech, kde bylo krásně. Prošli jsme si Plovdiv a obdivovali jsme Asenovu pevnost.

Byli jsme dvě skupiny, bulharská a polská. Nejlepší bylo, jak jsme se mohli navzájem postupně poznávat, až jsme se nakonec ani nemohli rozloučit, tak nám bylo líto, že naše společné dny skončily. Dokonce se nám zdálo, že se známe odedávna.

Tímto svým krátkým proslovem bych chtěl říct, že tento výlet se svatým Františkem do Sofie, Burgasu a Belozemi byl pro mě osobně hodně důležitý. Moc mi pomohl, abych měl rád lidi takové, jací jsou, a nehleděl na to, z jaké kultury nebo země pocházejí.

Chtěl bych poděkovat otci Jaroslavovi a všem kapucínům za organizaci celého tábora i všem klukům, Bulharům i Polákům, že jsme byli bezvadná parta.

Isus Stefanov Krasimirov

18 let, Stara Zagora

Mariapoli

Od 19. do 22. září se blízko Kazanlaku konalo výroční setkání Hnutí fokoláre, nazývané Mariapoli. Jsem rád, že jsem byl pozván a mohl se ho zúčastnit. Před samotným setkáním jsem slýchal, že takovou atmosféru a náladu, jako je tam, nikde jinde nenajdeš. Moc jsem tomu nevěřil, ale k tomu se ještě vrátím.

V pátek večer tedy začalo moje dobrodružství. Dorazil jsem odpoledne, ubytovali mě a ukázali mi turistickou chatu v Gorno Izvorovo, kde se mělo setkání konat. Večer byl krátký program, po kterém jsme šli spát.

Účastníci byli z různých zemí (Bulharsko, Makedonie, Maďarsko), ale to nám vůbec nebránilo, abychom prožili moc pěkné společné setkání s mnoha úsměvy, zábavou a hromadou legrace.

Od otců salesiánů jsem si půjčil bubny, na které hraju. Na Mariapoli jsem se setkal s kamarády z naší kapely „The Risen One“ („Vzkříšený“), která měla ofi ciální premiéru na festivalu v Belozemi. Společně jsme se pak starali o hudební doprovod během celého setkání a svým bubenickým umem jsem zaujal i starší generaci, která se na začátku k bicím na Mariapoli stavěla skepticky.

Tak jsme strávili celé čtyři dny, kdy jsme byli zaměstnáni přípravou písní a scének, ale nakonec přišel čas, kdy si bylo třeba říct čau, vrátit se domů a podělit se s našimi rodiči, blízkými a kamarády o zážitky z tohoto setkání.

A skutečně, to, co mi přátelé před setkáním vyprávěli, byla pravda: dny prožité s fokolaríny uplynuly nepozorovaně rychle a pěkně. Jakoby se čas doslova zastavil a ty v několika věčných vteřinách cítíš, že Bůh je mezi námi, že nás shromáždil ve svém jménu, abychom zpívali o Jeho slávě a radovali se, že nám dal možnost být spolu.

To je Mariapoli – setkání, kde můžeš poznat nové přátele, nové hry, nové nápady pro svoji farnost, způsob, jak je rozvíjet, a hlavně, jak milovat bližního jako sebe sama.

Dál budu chodit na Mariapoli a doporučuji všem, kteří mají možnost se takového setkání zúčastnit, ať neváhají a vyrazí.

Dimitr Evgeniev Genev

15 let, Kazanlak

– Objednejte si

Zpravodaj „Salesiánské misie v Bulharsku“ je možné si objednat u P. Martina Jílka, SDB na jilekmartin@seznam.cz, nebo stáhnout na www.bulharsko.sdb.cz.

Vydává: Salesiánská asociace Dona Boska, o. s., Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8, 182 00.

Připravují: Vojtěch Kolář, Magdalena Braunerová. Sazba: Karel Svoboda.

Uzávěrka je vždy 25. dne v měsíci. Příspěvky pište na cagliero@sadba.org.

Více info naleznete na www.bulharsko.sdb.cz a www.sadba.org.