POUŤ ZA DONEM BOSKEM aneb vzhůru po stopách zakladatele obrovského salesiánského díla

Kdo je Don Bosko ví snad každý z nás. Italský kněz, světec a zakladatel obrovského salesiánského díla, které se rozrostlo do celého světa. Kde se ale Don Bosko narodil, kde vyrůstal, kde studoval a kde působil, už tolik z nás jistě neví! A co teprve vidět všechna tato místa na vlastní oči! Nám – skupině téměř třiceti mladých (více méně :)) lidí – animátorů, dobrovolníků, salesiánů a salesiánek – se to na konci února tohoto roku poštěstilo!

Do Turína jsme odjeli 22.února, tedy v postní době. Díky Bohu za to, neboť jsme tam měli čas i na zastavení se, zamyšlení a svátost smíření.

„No fare brutta figura“ („Nedělej ostudu“) – bylo první větou, kterou jsme se všichni naučili z Deníku poutníka. Ten nám všem rozdal salesián Petr Zelinka alias Kmochy, náš věrný průvodce, překladatel, duchovní otec a skvělý společník, který dal brožurku o harmonogramu, faktických informacích a zajímavostech naší cesty dohromady. Kmochy byl průvodcem velmi kompetentním, Itálie a italština se mu dostaly pod kůži:

„V Turíně jsem byl asi 5x, poté jsem tam studoval celé tři roky (2007-10) a pak jsem se tam asi 3x vrátil. Mohu říci, že jsem se do Itálie přímo zamiloval, líbí se mi tamní krajina i kultura, města i lidé. Obdivuji italštinu jako krásný zvučný jazyk, je mi sympatická bezprostřednost i emotivní projev Italů, trochu se tomu člověk přiblíží, když začne italsky mluvit:-) Jinak co se týče míst spjatých s Donem Boskem, beru to tak, že se sem vracím jako domů, na známá místa, která jsou spjatá s milovanou osobou našeho zakladatele, a také tak trochu spjata i s mým povoláním salesiána. Mám rád chvíle ztišení a rozjímání a vydržel bych se zde procházet nebo modlit celé týdny,“ svěřil se.

Program byl pěkně promyšlený a na míru šitý naší skupině:

„S Járou Vracovským jsme podobnou akci připravovali již několikrát. Takže základní struktura programu se osvědčila a vždycky se mění jen detaily nebo zaměření programu podle toho, na co se klade větší důraz. Letos bylo specifikem to, že jsme jeli se skupinou animátorů a že jsme chtěli navštívit také různé skupiny italských animátorů…“ popsal program Kmochy.

Jak tedy naše pouť zhruba vypadala?

Po mši svaté, výtečné večeři a slavnostním zahájení pouti jsme vyrazili v pátek 22. února ze salesiánského centra v Kobylisích vstříc dalekému jihu. Po celonočním kodrcání jsme kolem jedenácté hodiny dopoledne dorazili na místo, do městečka Becchi zhruba 30 km od Turína, kde se Don Bosko narodil. „To místo dýchá neuvěřitelnou atmosférou! Tento prostý domeček s kostelíkem a ta obrovská bazilika nedaleko jsou jak z jiného světa,“ užasla při pohledu na vesnici jedna z účastnic. Víkend jsme věnovali rozjímání, poznávání okolí, prohlídce baziliky, misijního muzea, místní restauraci a seznamování se. Oba dva dny jsme měli mši svatou – první českou, druhou italskou. Z těchto dvou dní mi velmi utkvělo v hlavě povídání jednoho italského salesiána v kostele svatého Ondřeje v Castelnuovu, kde byl Don Bosko pokřtěn a kde přistoupil k prvnímu svatému přijímání. Mluvil o skupině maminek, které se každý týden v tamním kostele pod vedením pana faráře scházely a modlily se za své děti. Mezi maminkami byly i maminka Dona Boska, maminka Dominika Savia a maminka Dona Cafassa (Don Boskova přítele a duchovního rádce). Ze všech těchto chlapců se stali světci. „Modlitba matek za své děti má neuvěřitelnou sílu,“ dodal italský salesián.

V sobotu večer jsme byli pozvaní na představení komunity Cenacollo (práce s drogově i jinak závislými mladými lidmi) – na italský muzikál O marnotratném synu. „Slovům jsem sice nerozuměla, při závěrečné scéně odpuštění a přijmutí syna otcem jsem měla slzy na krajíčku,“ sdělila mi jedna z poutnic.

Seznámení s dětstvím Dona Boska

 „V pondělí se seznámíme s dětstvím Dona Boska, jeho rodným krajem a důležitými osobami v jeho životě (matka Markéta, don Calosso, don Cafasso, Dominik Savio),“ stálo v našem Deníku poutníka. Vyrazili jsme do Capriglia, kde se narodila matka Markéta, Mondonia, kde studoval Don Bosko, nebo do Morialda. V tamní kapli byly chvíli pochovány ostatky Dominika Savia. Kmochy nám v této kapli vyprávěl jeden z rozhovorů mezi malým Dominikem a Donem Boskem: „Chtěl bych se stát knězem,“ řekl Dominik Donu Boskovi. Ten mu odvětil: „Jsi dobrá látka.“ „Já jsem látka a vy buďte můj krejčí!“

Don Boskovo mládí

úterý na nás čekalo místo Dona Boskova mládí – Chieri. Přišel sem v roce 1831 jako 16 letý chlapec a odešel jako kněz ve 26 letech plný nadšení pro práci s mládeží. Navštívili jsme seminář, katedrálu, poobědvali u sester salesiánek a odpoledne vyrazili do salesiánské oratoře, kde jsme měli možnost zahrát si fotbalový zápas. „Byl to nádherný den. Hráli jsme bosi a v tričkách. Škoda jen, že naše družstvo nevyhrálo :),“ zhodnotil hru Konstantin, německý dobrovolník, který teď na rok pomáhá v SADBĚ (Salesiánské asociaci Dona Boska) přes Evropskou dobrovolnou službu.

Turínskými ulicemi…

Středu a čtvrtek už jsme věnovali Turínu, městu, ve kterém se zrodily počátky celého salesiánského díla. „Turínskými ulicemi bloudívají darebáci…,“ tato píseň se stala hitem celé pouti. Její refrén: „Dej mi duše, dej mi duše, ostatní si všechno vezmi… ať jsou děcka doma v Srdci Tvém,“ krásně vystihuje podstatu Don Boskova smýšlení při práci s opuštěnou mládeží. V Turíně jsme navštívili Valdoko – první salesiánskou oratoř, kde nás všechny okouzlila Pinardiho kaplebazilika. Dále Crocettu – salesiánský seminář, tam jsme se setkali i se dvěma českými studenty, kteří tam studují. Před lety tam studoval i náš průvodce, nyní již kněz salesián Kmochy. „Mezi mé nejkrásnější zážitky patří sloužení mše svaté na Crocettě, kde jsem s vděčností děkoval Bohu za své povolání k řeholnímu životu a ke kněžství a v duchu jsem vzpomínal na všechny ty výborné salesiány nebo i jiné lidi, kteří mě na mé cestě doprovázeli a doprovázejí.“

Být v Turíně a nenavštívit katedrálu, ve které je uloženo turínské plátno, by bylo též nemyslitelné. Tudíž jsme se ve čtvrtek dopoledne vydali i tam. Plátno sice přímo vystaveno nebylo, naposledy ho vystavili v roce 2010, nicméně i tak to byl silný zážitek. Čtvrteční odpoledne jsme věnovali setkání s italskými animátory. Prezentovali jsme si navzájem své aktivity a poté na nás čekalo i neformální setkání u kávy a sušenek. Večer jsme zakončili slavnostní večeří v pizzerii, ve které jsme nad pravou italskou pizzou celou pouť neformálně zhodnotili. Pak už jsme se “nalodili” do autobusu, kde jsme se pomodlili za požehnání na cestu a vydali se vstříc domovu. Do Kobylis jsme dorazili v pátek 1. března dopoledne. Naše putování jsme završili mší svatou, obědem, zhodnocením a křížovou cestou.

Pouť byla krásným zastavením se v době postní a zároveň krásným prožíváním a poznáváním začátků úžasného Božího díla.

Recept na svatost

„Svatost je možná a recept na ni je velice jednoduchý,“ řekl Don Bosko Dominiku Saviovi. „Buď veselý, konej své povinnosti a konej dobro!“ Kéž i my dokážeme podle tohoto zdánlivě jednoduchého receptu žít.

 Na tuto formačně-studijní cestu jsme mohli vyrazit i díky podpoře z Evropského sociálního fondu, ze kterého nám byla hrazena část nákladů.

Děkujeme celému přípravnému týmu – o. Kmochymu, o. Járovi, sestrám Maki a Diance a kněžím Hynkovi a Cvrčkovi, kteří nás na naši pouti doprovázeli!

Za všechny poutníky Iveta Pešatová