První dojmy z nového zaměstnání

Je jí 28 let a od srpna ji můžete potkávat na chodbách našeho prosetického střediska. Na první pohled ji prozradí její krásné dlouhé dredaté vlasy. Řeč je o Kateřině Mackalové, nové posile našeho týmu pro rodiny.

Káťo, prozraď nám něco o sobě.

Jmenuji se Kateřina Mackalová. Je mi 28 let, děti ještě nemám, ale patřím do velké rodiny, takže o legraci nouze není. Mám přítele a psa – jezevčici Alenku. Je moc hodná k dětem a ráda bych ji do budoucna využívala jako canisterapeutického pejska.

Jak ses vůbec ocitla v teplickém salesiánském středisku?

Pocházím z Teplic, vystudovala jsem místní gymnázium. Magisterské studium jsem absolvovala na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2014 jsem si udělala kurz Pracovníka v sociálních službách a díky tomu jsem se mohla začít věnovat službě lidem. K salesiánům jsem rok a půl chodila jako dobrovolník. Pak jsem rok a půl pracovala v Klokánku v Trnovanech, kde jsem letos na jaře skončila. Díky podpoře z Úřadu práce se mi podařilo získat od srpna tuto roční placenou stáž v Salesiánském středisku.

Co přesně děláš?

Jsem v týmu programu Podaná ruka, který pomáhá rodinám s dětmi v jejich tíživých situacích. Celý program je registrovaný u MPSV jako tzv. sociálně-aktivizační služba pro rodiny s dětmi. Jedné klientce např. hledám práci, jiné pomáhám s vyplňováním složenek. Pomáhala jsem vytvořit také několik životopisů, zajistit přehlášení všech údajů při stěhování klientky, s pomocí právničky jsme také sepisovali různá podání na soud. Hlavní cíl je pomoci rodině, aby v ní bylo dobré prostředí pro výchovu dětí.

Jak se tu cítíš po třech měsících?

Tato práce je velmi psychicky náročná, ale naplňující zároveň. Mám ráda ten pocit, když můžete někomu pomoct. Pracuji zde teprve tři měsíce, ale prý to vypadá jako, kdybych tu pracovala už spoustu let. Hrozně moc mě potěšilo, že je tu kolektiv, který je opravdu ochotný pomoci každému, bez ohledu na to, zda si to zaslouží nebo ne.

Bylo tu pro tebe něco příjemným překvapením?

Příjemným objevem byla pro mě povaha klientů, se kterými pracuji. Byla jsem připravena na to, že to budou lidé opravdu z nejhoršího okraje společnosti, že budou lhát, krást nebo něco podobného. S překvapením zjišťuju, že to tak úplně není. Často to jsou fajn lidé, kteří si za svoji špatnou situaci nemůžou sami. Na vině jsou často neplánované okolnosti nebo dokonce i jejich vlastní rodina.

Už jsi měla i nějaký nepříjemný zážitek?

Ano. S jednou klientkou jsme sháněli práci. Je to Romka, která má opravdu snahu práci hledat, několik let v jedné firmě pracovala, do Teplic se přistěhovala teprve nedávno, tak hledá novou práci. Šla jsem s ní společně na pohovor do jedné firmy. Zazvonili jsme, odzvonili nám, abychom šli dovnitř. Když se na nás pak podívali přes jejich videotelefon, rovnou nám řekli, že nemají zájem. Bylo to hrozně ponižující a jsem naprosto přesvědčená, že to bylo proto, že paní je Romka. Podobnou zkušenost totiž udělala i u několika dalších pohovorů.  Tyhle předsudky vůči všem Romům mě hodně mrzí.  

Katko, děkuju za rozhovor. Přejeme ti do dalších pracovních dní hodně trpělivosti, dobrých nápadů a podpory ze strany ostatních.

Za SSŠT Jana Švecová