Stěhujeme se, doma je hlad

Ocitáme se v době Starého zákona. Izraelité právě přicházejí do Egypta, protože doma je hladomor. Cítí naději na lepší život. Izraelitů je dvanáct. Přesně tolik bylo účastníků letního tábora farní mládeže, který se uskutečnil od 30. 7. do 8. 8. 2014 v Osečné u Liberce.

“Ano, ubytujeme vás,” vítá nás při příchodu Josef, faraonův správce, “ale nebude to zadarmo.” Po dojednání podmínek života v Egyptě se konečně dostáváme k první egyptské večeři. Ale – sliby chyby. Druhý den začíná otroctví. Nesmíme mluvit, musíme uctívat faraona, dokonce i oči nám zavázali. Vrcholem bylo, když nás na 1,5 hodiny zavřeli do temného sklepa. Ale máme štěstí. Přichází Mojžíš v podání externí vedoucí z Prahy Evy Sobkové.

“Propusť můj lid z Egypta,” žádá Mojžíš faraona. Ten je však neoblomný. Hospodin se na to již nemůže dívat  a trestá Egypt morem, komáry, vředy a dalšími sedmi ranami. V noci nás Mojžíš budí: “Vstávej, můj lide. Faraon nás propustil!” Remcáme, ale rychle balíme věci a utíkáme z Egypta.

Jsme na cestě téměř tři dny. Nohy na konci již pociťují únavu 40 kilometrů. Cestou Mojžíš odchází na horu Sinaj a přináší od Hospodina desky s desaterem. Vyrábíme schránku – archu úmluvy. Utahaní, ale spokojení dorážíme do Sloupu, kde právě probíhá tábor mladších farních dětí.

Slavíme mši svatou společně i s malými dětmi. I oni prožívají příběh Izraelitů. Připravujeme jim proto na odpoledne soutěžní stanoviště, na kterých se lépe seznámí s příběhy Izraelců při obsazování zaslíbené země.

Pondělí je odpočinkový den. Máme návštěvu – P. Mirka Maňáska. Někteří využívají možnost svátosti smíření, jiní odpočívají.

Další dny po vzoru Davida střílíme prakem po Goliášovi a vyrábíme hudební nástroje. Král Šalamoun nás předposlední den učí jeho moudrosti. Společně hledáme řešení různých situací v rodině, farnosti i ve světě. Poslední etapa končí v noci v Šalamounově chrámě, který jsme si ten den v lese postavili.  

A protože Kukujové, jak se skupina farní mládeže nazývá, už nejsou děti, čekaly nás kromě celotáborové hry i vážnější programy, tzv. “témátka”. Červenou nití bylo téma “Na světě nejsme sami”. Abych byl přínosný i pro společnost, je potřeba:
   – znát sám sebe, svoje limity, silné stránky
   – korigovat svůj názor míněním druhých, protože někdy
      může být můj obrázek o sobě zkreslený
   – všimnout si, že kolem mě jsou lidé, kteří mají také své
     potřeby
   – vnímat, že moje chování ovlivňuje chování druhých ke mně (budu-li na ně
     křičet, budou oni na mě taky)
   – vnímat problémy kolem sebe a naučit se, že kritizovat umí kdekdo, ale hledat 
     řešení jen někteří
Každé z těchto témat doprovázely různé aktivity – psychotesty, hry, úkoly.

A hodnocení většiny účastníků? Radost, povzbuzení, pokrok. Těšíme se na další společný víkend!

Jana Švecová