Teplická mládež vyrazila za papežem Františkem

Není mnoho příležitostí, při kterých se dva miliony mladých lidí vyznávajících podobné životní hodnoty sejdou na jediném místě. My jsme toho svědky byli. Ve dnech 20. až 31. července jsme se v polském Krakově zapojili do 16. celosvětového setkání mládeže s papežem. Zážitky přiblíží následující rychlodeníček.

DEN: Litoměřický biskup Jan Baxant žehná na cestu. 10 hodin v autobuse před námi. Cestu krátí zastávka v Swiebodzin. Poláci chtěli trumfnout Rio de Janeiro a postavili tu největší sochu Krista na světě. Večer dorážíme do městečka Miescisko. Vítá nás místní farář s vtipným jménem P. Panasiuk a místní rodiny si nás rozebírají. Přichází první bohatá večeře.
DEN: Vítá nás starostka, prohlížíme místní minimuzeum. První pěší pouť (4 km) nás vede do Budziejewka. Prohlížíme stopu, kterou zde údajně zanechal sv. Vojtěch při svém kázání. Někteří se zlobí nad historickými nepřesnostmi v kázání ex-kardinála Vlka. Večerní megalomanské divadlo o historii Polska v parku v Murowanej Goślině s 2000 návštěvníky a 300 herci potvrzuje polský patriotismus.
DEN: Poláci vyzývají Čechy na fotbal. Ani sv. Vojtěch a fandící řádové sestry ale Polákům nepomáhají, prohrávají 3:2. Možná pomohlo i fandění Pavla: „Kousni ho do lýtka!“. Poláci nás hrdě alespoň vezou do Lednice – místa, kde před 1050 lety proběhl tzv. „křest Polska“. S křtem knížete Měška I. se zrodil polský stát a Češi na tom mají také zásluhu skrze kněžnu Dobravu (vnučka sv. Ludmily), která svatbu s polským Měškem podmínila jeho přechodem ke křesťanství. Veškeré dary od Poláků si odpracováváme v klášteře v Mieleszynie. Řádové sestry se tu starají o lidi s mentálním handicapem. Večer žasneme nad charismatickou modlitbou, při které omdlívají lidé po žehnání kněze, kterému dáváme přezdívku „vypínač“. Doufáme, že opravdu pod zásahem Ducha svatého a nikoli fanatismu.
DEN: Hnězdno. První setkání s cizími kulturami. Fotíme se s Venezuelou, Kamerunem i dalšími národy při zahajovací mši svaté pod ostatky sv. Vojtěcha. Při odpolední hře po městě „tour de kostel“ jíme chléb se solí, vzpomínáme na datum svého křtu, tancujeme a necháváme si sypat popel na hlavu. Zábavný galavečer na stadionu více ukazuje českou povahu – k mávajícím a skákajícím národům příliš nepatříme. Užíváme si to ale i tak.
DEN: Po nedělní mši jsme dovezeni na „bál svatých“. Jen zde je možné spatřit sv. Vojtěcha tancovat se svatou Anežkou. I Jan Pavel II. si skáče do rytmu. Polákům za odměnu předvádíme divadlo o sv. Zdislavě. Poslední hutná večeře v rodinách. Váha ukazuje za pět dní o kilo více. Noční vlak nás veze do Krakova. Posloucháme rozhovor dívek za námi: „Co to máš?“ „To je hlavolam.“ „Kdes to vzala?“ „Si představ, na konci vlaku sedí nějaký chlap a rozdává hlavolamy.“ Ještěže s sebou máme otce Jendu Hurníka.
DEN: Vlastně ještě noc – ve 3:00 dorážíme do Krakova. Tři hodiny trvá procedura z nádraží do postele, resp. na karimatku do tělocvičny s dalšími 80 lidmi. S dojetím vzpomínáme na pohodlí v našich rodinách v Miescisku. Dospáni vyrážíme na první obhlídku Krakova. Začíná kolorit dalších dní: horko, lidi, chození. Večerní zahájení českého programu v Českém národním centru je hezkým balzámem na naši českou duši.
DEN: Ranním českým programem nás provází vtipná moderátorská dvojice a excelentní brněnská kapela SBM. Dopolední programy jsou vždy podobné: modlitba, písně, slůvko od biskupa, vlogy od Kešu, svědectví mladých lidí a diskusní skupinky. Při odpolední návštěvě slavného hradu Wavel nás konečně skrápí první kapky příjemného deště. Večer během mše mluví biskup Tomáš Holub hezky o tom, že nesmíme zůstat v předsíni hezkých emocí ze setkání, ale musíme se dostat dále do sálu, na hloubku naší duše.
DEN: Unaveni lidmi a akcemi utíkáme do exilu do přírody. Autobus do Ojcowského národní parku nepřijíždí, ale pružně nasedáme do jiného autobusu, který právě odjíždí. Sice jinam, ale to nevadí. Děkujeme tímto serveru mapy.cz za to, že má turistické mapy i pro jiné státy než ČR. Jako klíšťata se nás drží i dvě cizinky, Ingrid z Francie a Ida z USA. Neustále se fotí jako důkaz pro kamarády, že opravdu byly v přírodě. Prohlížíme vojenské bunkry a posílení pobytem v samotě se vracíme do krakovského blázince. Zvykání je těžké, ale večerní meditativní klidný růženec v českém národním centru pomáhá.
DEN: Po dopoledním programu vyrážíme s dalším milionem lidí do parku Blonia na slavnostní přivítání papeže. Polovina výpravy odmítá prorážení davem do našeho sektoru a volí raději klidné sezení na chodníku se sluchátky s překladem v uších. Večerní program už většina z nás vzdává, většina lidí dochází kvůli přeplněným tramvajím až o půlnoci.
DEN: Sil ubývá, samoty přibývá. Někdo ještě nachází síly na oficiální program, někdo odpočívá, ostatní bloumají po městě. Sbíráme síly na nejnáročnější dva dny před námi.
DEN: Většina hned po ranní mši odchází na 5kilometrovou pouť na Campu Misericordiae, kde bude probíhat vlastní setkání s papežem. Tři účastníci vyjíždí opačným směrem na návštěvu Osvětimi. Dnešní den je ve znamení lidí, klaustrofobie a horka. Na louce našeho sektoru nacházíme každý svůj metr čtvereční, který budeme obývat až do zítřejšího poledne. Potichu se smějeme slovům papeže, že „ke štěstí nám nestačí dobrá pohovka, která nám umožní spočinout v pohodlí a klidu“. Co bychom za ni dnes dali 🙂 Tichá vigilie končí hlasitým koncertem, při kterém již první ospalci tiše usínají.
DEN: Se slovy „jedna, dva, tši…“ budí moderátoři v půl sedmé dvoumilionový dav. Mše začíná o 20 minut dříve. Někteří lidé tak tráví začátek stále ve frontě na kadibudky. Papež povzbuzuje mládež, aby se nebála: „Budou se vám smát, protože věříte v tichou a pokornou sílu milosrdenství. Budou vás moci označovat za snílky, protože věříte v nové lidství, které nepřijímá nenávist mezi národy, nepovažuje státní hranice za bariéry a nesobecky a bez zášti střeží vlastní tradice. Neklesejte na mysli: svým úsměvem a svou otevřenou náručí hlásejte naději.“ S davem vyrážíme zpět. Poslední chvíle v Krakově trávíme za urputného deště. Ve 22:22 je přistaven noční autobus. Unaveni, ale spokojeni, že jsme mohli být u toho, dorážíme ráno v osm do Teplic. Bohu díky za všechno.

Střípky od teplických účastníků:

Pohostinnost polských rodin byla neskutečná a milosrdná.
Překvapilo mě, že z litoměřické diecéze byly 3 autobusy, zatímco z plzeňské jenom dva.
Tolik mší za sebou jsem v životě ještě nezažil – předzvěstí bylo modlení v autobuse každé tři hodiny 🙂
Nevím, proč nám pořad opakovali, že si máme „užít“ zpověď.
Polská organizace mě trochu zklamala, hlavně těch velkých mezinárodních akcí.
Překvapilo mě, že každému z 6000 Čechů věnoval Dominik Duka nádhernou Bibli.
Moc dojemná byla křížová cesta v českém centru s básněmi Jana Zahradníčka.
Zaujala mě myšlenka, že „naše víra začíná u schopnosti nechat se dojmout“.
Zajímavá byla v jednom kázání věta, že „spravedlnost je minimum lásky, ale láska je plnou mírou spravedlnosti.“

Bylo to 12 krásných, intenzivních, inspirujících, ale také náročných dní. Nikdo z nás nelitujeme, že jsme se do Krakova vydali. Ale další setkání za tři roky v Panamě už asi přenecháme jiným 🙂

Za Kukuje Jana Švecová

ODKAZY:

Slova papeže Františka.
Soukromé album jedné z účastnic s popisky fotek.
Hymna setkání založená na mottu: “Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství”:

Video Hymna SDM Krakov 2016 – česká verze (Hymn 2016 WYD – official Czech version) – videoklip.mp4